Komentář k situaci kolem odvolání Borise Jirků z funkce rektora VŠUP

Ve věci krátkého a podivně ukončeného působení B.Jirků na postu rektora VŠUP (UMPRUM) není možné nevidět, že i navzdory kouřové cloně protichůdných interpretací zůstal ve vzduchu viset znepokojivý fakt finančních nesrovnalostí, odhalených díky auditům, které nový rektor nechal vypracovat. Člověk s trošičkou zdravého úsudku se sotva může domnívat jiné, než to, že pravým důvodem odvolání Borise Jirků nebyla deklarovaná „nekoncepčnost“, ale jeho pokus začít zjištěnou nepříznivou situaci řešit. Už samotný fakt odhalení neprůhledných, pochybnost vzbuzujících finančních pohybů je alarmující, daleko horší a pro celkové klima v naší zemi rozkladný je však způsob, jakým se věc takzvaně „zametla pod koberec“ rozvířením kampaně proti osobě nového rektora. Všechna čest, ať žije newspeak! Člověka, který pracuje v souladu s koncepcí, na jejímž základě byl zvolen - tedy toho, kdo slíbil, že se pokusí zprůhlednit hospodaření školy a pak dělá systematické kroky k naplnění svých slibů, je v tomto duchu nejlepší označit za nekoncepčního. Kdo zažil léta normalizace a má v živé paměti docela nedávnou nechvalně známou epizodu s „bobovizí“, toho při objevení se určitého stylu jednání a výraziva začne mrazit v zádech. Zdá se, že komunistická a klientelistická „normalizace“ se jaksi jedna druhé podobají, včetně metod a slovníku. Rozdíl je v tom, že ta první normalizace byla centrálně řízenou celoplošnou kampaní - a tudíž rozlišení mezi černou a bílou bylo značně jednodušší, zatímco ta druhá má různé plíživé a rozporuplné podoby - obávám se však, že je ve své podstatě stejně zhoubná. Tento text není idealizací Borise Jirků, ani nemám k dispozici veškeré relevantní informace k tomu, abych si mohl hrát na nějakého „rozsuzovatele“. Je docela možné, že v některých situacích udělal Jirků chyby, buďto formálního rázu, anebo i tím, že si pro svoje inovační a ozdravující záměry na škole nepřipravil dostatečnou podporu. Argumenty toho typu, že nový rektor byl zvolen pouhou většinou šesti ku pěti hlasům a proto neměl dostatečný mandát, jsou liché, nedodává jim větší váhu ani obviňování, že hypoteticky či reálně mohl hlasovat sám za sebe, protože demokratická pravidla buďto platí anebo ne. I zákony v parlamentu, či důvěra vládě, se často prosazují těsně o jeden jediný hlas, kandidující premiér je zpravidla také poslancem a fakticky při hlasování o důvěře vládě dává hlas sám za sebe. Navíc, ve všech dostupných vyjádřeních k situaci nikdo přesvědčivě nevyvrátil výsledky auditů. Argumentace proti nim jde po margináliích, pokouší se napadat procedury a obchází samotné meritum věci: Je anebo není pravda, že se v hospodaření VŠUP dělo cosi nekalého? A pokud je to pravda, jaké se z toho vyvodí důsledky? Bohužel, nikdo z aktérů se nezamyslel nad tím, jaký dopad bude mít takhle čpící atmosféra na studenty, na jejich osobnostní a občanskou formaci. Kam asi směřuje společenství, které namísto řešení odhalených problémů napne síly k negativní kampani proti tomu, kdo se snaží o nápravu?

Marek Trizuljak

(Tato reakce je osobním názorem autora textu a nemusí být totožná se stanoviskem celé Unie výtvarných umělců Olomoucka)

Zde můžete napsat své reakce a diskusní příspěvky

Za Vaše názory předem děkujeme - dle prostorových možností budou uveřejněny na této stránce. (Příliš dlouhé příspěvky mohou být redakčně kráceny)