Otevřené kruhy

Perspektivy UVUO v roce 2006

Historie Unie výtvarných umělců Olomoucka (UVUO) je relativně krátká, v roce 2006 uplynulo 16 let od jejího založení. Toto sdružení navazuje na předchozí umělecký spolkový život v českých zemích, se všemi jeho dobře známými pozitivními i negativními rysy. Myslím, že v této chvíli není nutné dlouze bilancovat, spíše je potřebné malinko se zastavit, pokusit se přesněji formulovat smysl vlastní existence a přemýšlet o dalším směřování.

Za uplynulé období už UVUO určitým způsobem projevila své možnosti, dokázala převzít a nově rozvinout činnost jedné z nejvýznamnějších olomouckých výstavních síní (1966-1997 Kabinet grafiky, od roku 1998 Galerie G) a navázala množství mezinárodních kontaktů otevírajících prostor pro organizaci uměleckých projektů, výměnných výstav a výtvarných sympozií. To je ta část, která je vnějškově více viditelná a je také dostatečně reprezentativní. Druhou částí, která je možná na první pohled méně zřetelná, je společenství živých lidí, často zajímavých a nadaných mnohostrannými talenty, kteří si podrželi základní pocit soudržnosti a kolegiality. V současnosti má tento spolek 86 členů. Nepochybně budou vždy existovat přirozené polarity, například mezi individualismem a smyslem pro společné cíle, anebo mezi úzkými skupinovými zájmy a vnímáním věcí v široce rozevřeném horizontu. Zdá se, že UVUO je dobře fungujícím sdružením ve vlastním smyslu tohoto slova, v budování vztahů uvnitř daného celku a v práci ve prospěch vlastních členů, ale zároveň prokazuje schopnost generovat aktivity, které výrazně přesahují běžný obzor jednoho oblastního výtvarného spolku. Publikační činnost a různé realizované projekty (např. „Civitas Dei“, „Město jako místo pro člověka“, česko-německé a česko-italské projekty, podíl na organizaci šternberského symposia „Místa Paměti“, publikace „Decennium“ a aktuální almanach, anebo v roce 2006 zprovozněné internetové stránky) to dostatečně dokládají.

Vzájemné propojení a vyváženost tří základních dimenzí existence a činnosti, jimiž jsou vlastní spolkový život, provozování galerie a schopnost otevřít se širším, univerzálnějším perspektivám, které významně překračují rámec regionu a napojují se na mezinárodní souvislosti, je tím vlastním smyslem - raison d’étre, tím „něčím navíc“, co i do budoucnosti může Unii zajistit další dobré perspektivy rozvoje. To, před čím bude UVUO stát naléhavě už v blízké budoucnosti, je generační výměna. Lidé, kteří se dovedou svými tvůrčími aktivitami uživit a ještě si najdou čas na práci ve prospěch většího celku, umí koncepčně myslet, orientují se na širší umělecké scéně, a ovládají alespoň některý ze světových jazyků, budou v každé době velice potřební. A budou vždy vzácní, přestože díky svobodě výuky a možnostem cestovat do celého světa už máme v naší republice celou plejádu nových umělců a teoretiků, kteří by mnohé z výše uvedených kritérií dokázali naplnit.

Závažným tématem, které se dotýká celé výtvarné obce, je postavení umělce a umělecké tvorby ve společnosti. Jaký je profil profesionálního výtvarného umělce v dnešní době? Nakolik je jeho tvorba vnímána okolím jako opravdu potřebná a žádoucí? Jaký smysl mají výstavy a ke komu promlouvají? Jaký dlouhodobý smysl a cíl má výstavní činnost Galerie G? A jak vypadá návštěvnost galerií obecně? To vše souvisí s otázkou, jak současné umění koresponduje s podstatnými tématy dnešní doby. Její problémy jsou naléhavé, zejména narůstající kontrast mezi světy (plýtvající Sever a hladovějící Jih, či euroamerická civilizace a islámský svět), cynismus ekonomické a politické moci, globální konzumismus, drancování přírody a zároveň neschopnost čelit velkým přírodním pohromám, vzájemná nesnášenlivost, která přerůstá do nenávisti a terorismu. V západním světě se často mluví o vysychání vlastních kořenů, o krizi, či dokonce „noci“ kultury; je také stále těžší sjednotit se alespoň na minimálním základu obecně sdílených hodnot a norem. Společně s ekonomickým a technologickým rozmachem narůstá existenciální úzkost. Přitom v zemích, kde je alespoň určitá míra blahobytu, převládá tendence neřešit problémy a strkat hlavu do písku - docela ochotně se necháváme opíjet masovou, mediálně-hypermarketovou kulturou, přestože tušíme, že proces vystřízlivění může být hodně bolavý. Ale celý tento svět je také výzvou k otevřenosti, k hledání cest pokojného vzájemného soužití. Starost o přežití lidstva na zemi se může stát hybnou silou, která umocňuje například ekologické cítění a obecný pocit zodpovědnosti. Velká světová náboženství díky hrozbě terorismu - a nejenom jí - zintenzivňují vzájemný dialog. Zásluhou televize, na kterou obvykle všichni nadáváme, se celý svět rychle dozvídá o přírodních a humanitárních katastrofách. Vzbuzuje to vlnu zájmu, solidarity a pomoci. Po zničení mrakodrapů v září 2001 se v New Yorku stala do té doby nemyslitelná věc: celá řada prestižních galerií prolomila své uzavřené kruhy a otevřela prostor pro mladé neznámé výtvarníky, aby přinesli svá díla a nabízeli je k prodeji. Návštěvnost velkých světových uměleckých přehlídek (třeba Bienále v Benátkách, či Documenta v Kasselu) je obrovská. Zčásti je to dáno tradicí a dobrou mediální prezentací, ale zároveň je to znamením toho, že na jedné straně se kurátoři těchto akcí snaží vyzvednout silná současná témata a na druhé straně lidé stále od umění něco očekávají, zajímají se o to, kam se ubírá a jaké výpovědi přináší. Umělecká tvorba má stále v rukou silný potenciál, může se stát jedním z důležitých hlasů ve společnosti, které formují současné vědomí člověka o sobě samém a o cílech k nimž směřuje.

Unie výtvarných umělců Olomoucka je svým sídlem, základním teritoriálním záběrem a nakonec i samotným názvem jistě hlavně regionálním sdružením. Mohlo by se také stát, že vinou neuvážených rozhodnutí, ale například i nedostatečným přílivem nových členů, či pod tlakem vnějškových podmínek se sdružení promění v omezený, dovnitř sebe zahleděný subjekt. Je však možná i cesta úplně opačná - vidím ji jako reálnou také ve vztahu k tomu, co jsem výše popsal - a to je perspektiva otevřených kruhů. Mezinárodní aktivity, na nichž se UVUO podílí, jednoznačně souvisí s hledáním nových podob uplatnění výtvarného umění v současném globalizujícím se světě. Myslím si, že Unii výtvarných umělců Olomoucka zdaleka nepostačí jenom nějaké lokání, či „provinční“ horizonty, naopak, dobrou cestou pro ni samotnou i pro její členy, pro jejich růst a profesní kompetenci, je vitální napojení na to, co se děje v širokém okolním světě. Proto jedním z podstatných cílů Unie výtvarných umělců Olomoucka do budoucnosti je prohloubení nadregionální a mezinárodní dimenze činnosti, spojené s dalším budováním systémových partnerských vztahů, zejména se zahraničními uměleckými institucemi a sdruženími. Jednotlivé realizace, výstavní činnost, vydávané publikace a webové stránky UVUO směřují především k tomu, aby se staly přitažlivým a otevřeným prostorem komunikace. Znamená to také pozvání k účasti na podobě webových stránkách, na nichž je možné publikovat pozvánky na významnější výstavy a kulturní akce, recenze, postřehy a názory k současné situaci ve výtvarném umění, v kultuře a v celé společnosti.

Marek Trizuljak, v říjnu 2006

Ilustrační fotografie - 1/ Fotomontáž z různých akcí, výstav a aktivit UVUO (2005 - 2006)

2/ Fotomontáž ze snímků z Bienále v Benátkách 2005