Unie výtvarných umělců Olomoucka

Radniční listy 11/2003 | vydáno: 28. 11. 2003 |

Úvodem si dopřejme několik slov z historie výtvarných spolků:

Individualismus výtvarných umělců nebyl nikdy absolutní, a tak je přirozené, že dávné umělecké cechy a hutě našly velmi brzy svůj moderní výraz v uměleckých spolcích. Na Moravě se např. již roku 1907 vytvořilo pod vedením Jožky Úprky v Hodoníně Sdružení výtvarných umělců Moravy s vědomou orientací na lidové tradice Slovácka. Po první světové válce se v Brně z Klubu přátel výtvarných umělců vyčlenil roku 1919 Klub výtvarných umělců Aleš a z něho o tři léta později progresivnější Skupina výtvarných umělců. Stejné cíle si kladlo Moravsko-slezské sdružení výtvarných umělců v Ostravě, založené roku 1926.

V Olomouci se prvními organizátory uměleckého života stali na počátku století profesoři kreslení, z nichž nejvýznamnější byl Karel Wellner. Organizačně se však vázali na Hodonín. Po první světové válce vznikly Kluby přátel umění v Olomouci, Prostějově a Přerově. Prostějovské dění dalo v roce 1933 podnět k založení výtvarného spolku Reysek, jehož členy byli i mnozí olomoučtí umělci. Po třech letech Reysek zanikl a spolková iniciativa se přesunula do Olomouce. Tomu předcházela již v roce 1927 společná výstava, jíž se zúčastnili B. Dvorský, A. Fišárek, K. Svolinský a R. Wiesner, ale zejména vánoční výstava roku 1932, uspořádaná Klubem přátel umění. Vlastnímu založení Spolku olomouckých výtvarníků v dubnu 1937 předcházely ještě výstavy v roce 1934 a 1936. Deset let stál v čele SOV Aljo Beran.

Po druhé světové válce došlo k organizačním proměnám. V Ostravě se vytvořil Blok výtvarných umělců země Moravskoslezské, jehož kolektivními členy se staly všechny výtvarné spolky (Brno, Hodonín, Olomouc, Opava, Ostrava), mezi nimi SOV, proměněný v roce 1946 na Skupinu moravských výtvarníků.

V roce 1951 došlo k založení Svazu československých výtvarných umělců. V krajských městech, tedy i v Olomouci (do roku 1960), vzniklo jeho krajské středisko. Jednotná organizace se stala postupně výběrovou, a to nejen podle hledisek uměleckých, ale i politických.

Po listopadu 1989 se smysl jednotné umělecké organizace vytratil a ve výtvarném životě se začaly projevovat odstředivé tendence. Souvisely s uměleckou diferenciací a orientací.

V Olomouci vznikl v roce 1991 Spolek olomouckých výtvarníků, jehož členy se stali výtvarníci z okruhu vysokoškolských umělců a teoretiků a jim blízkých výtvarných osobností. Jejich výstavním centrem je dodnes galerie Caesar.

Většina členů a kandidátů bývalého jednotného Svazu po jisté době váhání založila názorově obrozenou Unii výtvarných umělců v Olomouci. Jejich výstavním centrem se stal KABINET GRAFIKY, proměněný v GALERII G. Pro rozvoj výtvarného dění v hanácké metropoli to bylo velmi podnětné, jak ukázala i rekapitulace výstavní činnosti za léta 1993–2003 v podobě projektu DECENIUM. Při modelaci výstavní koncepce vycházeli členové UVUO z úmyslu navázat na tradici vysoké profesní kvality pořádaných výstav ještě v dobách, kdy byly prostory GG ještě Kabinetem grafiky. Nový statut galerie umožnil posun směrem k hledání mladých talentů a k prezentaci živé, aktuálně vznikající tvorby. Skladba výstavního programu se zaměřila na vyvážené zastoupení tří základních okruhů, tedy na pravidelnou prezentaci výběru z tvorby členů UVUO a významných umělců olomoucké oblasti, na cyklus výstav zajímavých osobností současné české umělecké tvorby a na reflexi nových přínosných mezinárodních uměleckých projektů, s následnými výstavami z tvorby zahraničních umělců a uměleckých sdružení. Těmto záměrům příznivě napomohlo obnovené svobodné fungování uměleckého spolkového života v České republice a jejich počáteční podpora ze strany některých významných institucí v čele s ministerstvem kultury ČR a Nadací Českého fondu umění, jakož i spolupráce s některými uměleckými organizacemi ze zahraničí.

Unie výtvarných umělců Olomoucka a její Galerie G si v nově se utvářejícím spektru kulturního života Olomouce našly své opodstatněné místo a rozvinuly schopnost pěstovat činnost, jež se stala výrazným přínosem pro život Olomouce i Olomouckého kraje. Doložila to nejen letos realizovaná a připomenutá výstava Decenium, ale i očekávaná a pro advent a počátek roku 2004 připravovaná slavnostní expozice Civitas Dei. O budoucnost výtvarné Olomouce není třeba mít starosti. Zdá se být slibná.

Bohumír Kolář