Výtvarný workshop s Dány vyvrcholil v Galerii G

03.08.2006

(Olomouc) Týdenní výtvarný česko-dánský workshop, který proběhl ve dnech 21. – 30. července v bývalém augustiniánském klášteře ve Šternberku, skončil. Cílové finále se odehrálo v olomoucké Galerii G a mělo podobu vernisáže, která otevřela expozici, na níž osm zúčastněných umělců představilo své práce.

    Dánský partnerský region Vejle ve Šternberku reprezentovali sochař Johannes Cramer, keramik Kaare Deichmann, malířka Lisbeth Ellinor a malířka Birgitte Poulsen, z domácích tvůrců se na workshopu podíleli výtvarní umělci Irena Cakirpaloglu, Jana Šindelová, Marek Trizuljak a Josef Zlamal.
Tvůrčí workshop byl umožněn vstřícným postojem mnoha institucí a proběhl pod záštitou hejtmana Olomouckého kraje RNDr. Ivana Kosatíka a s pochopením a podporou města Šternberka. Na úspěchu výtvarného workshopu mělo podíl Městské kulturní zařízení ve Šternberku, Galerie Šternberk, Galerie G, Unie výtvarných umělců Olomoucka a řada dalších osobností. Závěrečná výstava bude po skončení výstavy ve Galerii G v září přenesena do Muzea v Šumperku, což navýší efektivitu celé akce.
Vlastní vernisáž výstavy se setkala s odpovídajícím zájmem široké veřejnosti a proběhla sice bez hudebního vstupu, byla však natolik informativní, věcná a sdělná, že přítomné uspokojila. Přispěli k tomu i samotní umělci, kteří na prostředí augustiniánského kláštera reagovali osobitě a vytvořili díla nezaměnitelná a výtvarně odlišná. Zasvěceným vykladačem uměleckých snah všech zúčastněných se stal především ak. mal. Marek Trizuljak.
K jednotlivým uměleckým vstupům lze dodat následující charakteristiku.
Johannes Cramer je vynikající sochař, schopný odkrývat a objevovat výtvarné hodnoty v tvarosloví bezděčných realit (břidlicové plotny podlah), figury pak modeluje v kontextu kompozic, do nichž je vkládá. Jde o jedinečné vazby, které umocňují vnímání diváka.
Kaare Deichmann jako keramik měl na sympoziu těžší realizační polohu, o své tvorbě spíše napověděl dovezenými objekty (mísy, plastika). Inspirativně však reagoval při tvorbě zavěšených objektů, které vytvořil transformací ze zbytkového skla. Hodně se o Kaarovi dozvěděl, kdo si nezapomněl prohlédnout dokumentaci jeho realizací v architektuře (ve školách a v kostelích).
Lisbeth Ellinor se představila především jako potrétistka a figurální malířka. Pohotovost prokázala v obrazech reagujících na impulzy z módních médií. Soubor dovezených drobných portrétů vhodně doplnila horizontální kompozicí s portréty lidí, kteří ji zaujali v sídle workshopu.
Birgitte Poulsen se představila jako meditativní malířka, soustřeďující se na podélné a svisle zavěšené plochy, členící a oddělující prostor, reflektující jiné umělecké impulzy (poezii) nebo odlišné kulturní podněty. Vybízely ke zkoumání.

    Šternberští domácí účastníci vsadili na unikátnost svého projevu. Jana Šindelová vystavila snímky vytipovaných klášterních prostor s vyznačením „zlatých řezů“. Umožnila tak divákům nahlédnout do kompozic na základě geometricky řešené hierarchie, jež byla kdysi rozhodující nejen pro analýzu díla a jeho výklad.
Irena Cakirpaloglu unesla odpovědnost malířky moderních vedut a představila se velmi přitažlivými díly, jež budily pozornost jak barevným pojetím, tak i poměrnou konkrétností. Mladá výtvarnice si již vytvořila autentický styl, otázkou však je, nebude-li pro ni v budoucnosti příliš svazující.
Soubor portrétů Josefa Zlamala, nejmladšího z účastníků workshopu, byl iniciován jedním modelem a během setkání byl spíše dokončen než vytvořen. Předmětem obdivu se soubor portrétů mohl stát jako ukázka nalézání výrazových poloh pro vyjádření složitosti lidské psychiky (možná i nálady, niterné proměnlivosti).

Velmi četné práce vystavil akad. mal. Marek Trizuljak. Jednak se projevil jako fotograf dokumentarista, jednak jako fotograf „okenních reflexí“, posouvající snímaný objekt do souvislostí natolik různých, že promlouvaly odlišně a teprve v celém souboru vůči světu „komplexně“. Jako malíř a výtvarník se Marek naproti tomu vrátil k tvorbě pečlivě pojednaných ploch – výtvarnou řeč nacházel v nanášeném materiálu, jeho členění a prolukách, ale i barvě, i když velmi jemné a korespondující s původním reálem (zlomky omítky).

Výstava obráží jen jednu dimenzi workshopu – bezprostřední vliv nového poznání. Ta druhá je skrytá, do nitra zúčastněných osobností zasutá a může se projevit i po letech. Možná dokonce bezděčně a pro samotné tvůrce „inkognito“. Workshop skončil, naděje trvají...
To je radostné pro všechny, kteří setkání podpořili nebo s ním měli něco společného.
Bohumír Kolář

Fotografie:
1. zleva: Lisbeth Ellinor, Kaare Deichmann, Brigitte Poulsen
2. zleva: Irena Cakirpalogu, Josef Zlamal, Marek Trizuljak, Lisbeth Ellinor