Jozef Jankovič - Galerie z ruky - 05

Inteligentní satira v obrazech Jozefa Jankoviče
V Galerii z ruky začala devatenáctá sezóna
Jan Dočekal

Křížovice. V pořadí již devatenáctou sezónu otevřela 8. května Galerie z ruky Stanislavy Macháčkové v Křížovicích u Doubravníku. Vstupní výstava přináší obrazy a grafické listy slovenského autora Jozefa Jankoviče.
Druhou výstavou, která bude přístupná v červnu, galerista představí již popáté sochaře Zdeňka Macháčka, letos pětaosmdesátiletého. Červencová výstava seznámí s tisky a kresbami Kláry Glosové, pro srpen je ve výstavním plánu tradiční výstava obrázků a hraček pro děti a sezónu ukončí zářijová expozice nových děl malíře Jiřího Vovsa.

Šťastný začátek
Když napíšu, že výstavou z tvorby Jozefa Jankoviče Galerie z ruky vstupuje do nové sezóny opravdu šťastně, bude to pravda, ale může v sobě mít zavádějící protiklad, že třeba některé z předešlých sezón měly začátek nezdařený. Při rozmanitosti kvality naší soudobé výtvarné tvorby by to nebylo nic zvláštního. Avšak program Galerie z ruky tradičně není rozkolísaný. Stále má rysy nadprůměrnosti.

Autorova vizitka
Jozef Jankovič, bratislavský rodák (1937), je malířem, sochařem, grafikem. Výtvarné umění studoval v letech 1952 až 1962. V roce 1984 byl hostujícím profesorem na vysoké umělecké škole v rakouské Vídni. V letech 1990 až 1994 zastával ve své zemi nejvyšší uměleckou pedagogickou funkci, byl rektorem Vysoké školy výtvarného umění v Bratislavě. Tam je teď profesorem.
Jankovič je jednou z nejvýznamnějších osobností slovenského výtvarného umění s přesahem za hranice země. Po roce 1989 významně přispěl k návratu avantgardního umění na slovenskou výtvarnou scénu. Dosavadní Jankovičovo dílo rozsahem a zejména uměleckou hodnotou náleží k pilířům slovenského umění. Jankovič je mj. členem uměleckého Sdružení Q se sídlem v Brně.

Osobitá inteligentní satira
Výstava v Galerii z ruky může vzhledem k daným prostorovým dimenzím představit Jozefa Jankoviče pouze kuse. Činí to však se zřetelem k různým polohám autorovy tvorby, takže ve svém celku má komorní expozice dobrý vypovídací charakter.
V rozšířené výstavní pozvánce jsou stručné citace z textů Juraje Mojžíše a Katariny Bandurové. Dovolím si z nich citovat: „Josef Jankovič reaguje na život okolo nás, život přítomný, konkrétní. Reaguje pozoruhodným dílem. Dá se říci, že prošlo vývojem, ve kterém existence hodnot podléhala paradoxním výrokům a činům, a ty se stávaly (výroky a činy) komickými ve veřejné a ještě komičtější v soukromé sféře. Proto se dá říct, že vytvořil dílo obsahující objev grotesky. Grotesky zrozené z nehumánní podstaty totalitního režimu. Je často plná ironie a smutku, ale také nekompromisní, až krutá… Jankovičův výtvarný svět nebyl nikdy bezstarostný. V jeho tvorbě je výrazný morální apel, úderné společenské myšlení. A jak to dokazuje náš dnešní svět,… ještě je a bude mnoho věcí, situací a jevů - tak jako v Jankovičově umění převrácených na hlavu -, ještě je a bude o čem přemýšlet“.
Jaké je Jankovičova groteska, či ironie, ale podle mého mínění nejspíše satira, povahy? Bystré a vzdělané, nepřímé, nekategorické, neobrací se k širokému psychickému (citovému a rozumovému) přijetí, tedy: neoslovuje masy, má vnímatele, o tom jsem přesvědčen, mezi výtvarnou veřejností, která dobře zná, řečeno nejstručněji, souvislosti z téhož nebo příbuzného úhlu pohledu jako autor. A jaká je tvářnost (forma) Jankovičova vyjádření oné satiry? Je v „pásmu“ stylizovaného symbolu, které prochází mezi stylizovanou věcností a geometrickou abstrakci.

Prostředníkem umělcových sdělení je zobecněná figura
Jankovičovým médiem je plochá figura, postava beze jména, v sochách trojrozměrná, přesto placatá, a tvarově sjednocená, v kresbě, malbě a grafice lineárně členitější, stále však plochá. Je prostředkem autorovy manipulace, jež souzní s jeho obsahovým a formovým záměrem. Je proměňována v pohybu, na obrazové ploše je často konfrontována s plošnými geometrickými útvary, které buď odkazují k Jankovičovým inspiračním východiskům, nebo jsou stylizovaným vyjádřením architektury, či civilizace vůbec. Umělcovo souznění s tímto plodem tvůrčího záměru bylo přivedeno až k prahu stejnosti - v malé sérii v Křížovicích vystavené počítačové grafiky s názvem Kubus je zmíněná figura nahrazena Jankovičovou fotografií, tvůrce ve smyslu sledování osobité koncepce manipuluje „sám se sebou“.
Specifické sjednocení má na křížovnické výstavě série obrazů vztažených ke kulturním osobnostem Evropy 20. století, především jde o abstraktní umělce. Satira je ztlumena, více je úsměvného nadhledu, v němž je zřetelný obdiv. Jankovičovi je v tomto výtečném společenství, není o tom pochyb, dobře. Výmluvné jsou již názvy těchto děl: Polidštěný Knifer, Polidštěný Schoene, Přisvojený Malevič, Přisvojený Chilida, Dekonstrovaný O.H.Hajek, Transformovaný Dobeš.

Umění není v ohnisku prioritních zájmů
Nelze pominout neradostnou skutečnost, že soudobé výtvarné umění není dnes v ohnisku prioritních zájmů široké veřejnosti. Právě tak je ovšem faktem, že pro onu menšinu společnosti, která nachází v umění jistá duchovní naplnění, jsou návštěvy výstav děl předních autorů důležitou součástí kulturního života, života vůbec. Je-li zprostředkovatelem takových kontaktů vedle státních finančně podpíraných galerií i galerie soukromá, která není příjemcem žádných státních ani jiných peněz, je pak na místě vyslovit jí uznání.
Výstava je přístupná o sobotách a nedělích od 10 do 12 a od 13 do 17 hod. do 30. května, v jiných dnech po domluvě na telefonním čísle 566 566 494, www.galerie ruky.cz