V Galerii z ruky jsou krásné věci pro dětské smysly

Galerie z ruky, 31. července - 15. srpna 2010

Po roce 1989 vzniklo u nás mnoho soukromých galerií. Kdekdo, i ten, kdo o věci nevěděl expertně zhola nic, chtěl prodávat umění. Dnes je těch galerií, vesměs pouhých obchodů, sotva desetina. Jen málokterá koná výstavy. A patrně jen jediná pořádá každoročně výstavu určenou především dětem. Je to Galerie z ruky v Křížovicích u Doubravníku. Stojí na vysokém kopci u lesa nad nedvědickým údolím. Příroda a umění si tu měkce podávají ruce.

Tradice zavazuje
Galerie měla první sezónu v roce 1992. V srpnu druhé sezóny Stanislava Macháčková, majitelka a kurátorka v jedné osobě, uspořádala první výstavu názvanou Obrázky a hračky pro děti. Důvod byl nanejvýš dobrý, ukázat alespoň malý díl (galerie není velká) obrázků, hraček a také knížek pro děti, které jsou pro užitý materiál, způsob provedení a estetické hledisko o dost výš, než všude nabízené komerční průmyslové zboží. Tedy autorské ateliérové loutky, panenky, zvířátka apod. ze dřeva, textilu, papíru, s vkusným dekorem, nikoliv věci z plastu a předměty z „militaristické zóny“ vedoucí kluky k tupému „ta,ta,ta“.
Protože podobné výstavy nikdy nebyly běžnou součástí pravidelných programů ani ve státních galeriích, Stanislava Macháčková se napoprvé musela spolehnout jen na kusé informace, přátelská doporučení a vlastní vnuknutí. Podařilo se. Ohlas první „dětské“ výstavy byl značný. Okruh autorů, designerů a výtvarníků, se léty tříbil, poslední roky je v základu stálý, s možností rozšiřování o nová jména. Letošní prázdninová výstava Obrázků a hraček pro děti je již osmnáctá v pořadí. Tradice prý zavazuje. Stanislava Macháčková tradicí těchto výstav zavázala sama sebe. Říká, že je to každoročně organizačně a instalačně nejnáročnější výstava, že by jistě bylo jednoduché vypustit ji z programu, ale že dobře ví o mnohých rodičích, kteří s dětmi opět přijdou, někteří prý říkají, že tahle výstava je pro ně z celé sezóny vždy nejpřitažlivější.

Hraj si, hraj!
Hračky, které jsou mechanické, nebo jsou v instalaci umístěné volně, s těmi si mohou děti bez zvláštního dovolení hrát. Část toho, co je tu k podívání, je tedy též k dotýkání. I to je jistě důvod, proč děti do Galerie z ruky v srpnu chodí rády. Lze říci souhrnně, že kterýkoliv exponát výstavy padlý citlivému návštěvníkovi do oka vyvolá libé pocity. Vše si tu vzájemně vyhovuje materiálem, vzhledem, barvou. Dětem to samozřejmě evokuje prostor a náplň přívětivého světa a dospělý může náhle zaskočit sám sebe konejšivým pocitem, který již kdysi měl…
Z četnosti tuze pěkných vystavených předmětů všimnu si pouze několika, které pro mne stojí z více důvodů nejvýše. Jsou to loutky Michaely Bartoňové a Antonína Maloně, rozličné dřevěné nebo hliněné hračky Barbory Hubené, Renaty Lhotákové, Zdeňky Quittkové a Miroslava Trejtnara. V premiéře je vystavena půvabná a moudrá knížka Kdo je kdo? aneb Cesta cestička… od Libuše Palečkové s četnými ilustracemi Josefa Palečka.  

Dodatek - Marnost čekání
Galeristka Macháčková nemá ctižádost vzdělávat. Ale bezděky to dělá. A na spolehlivé úrovni. Kdyby se u nás věci estetické výchovy dětí a šíření výtvarné kultury mezi nimi náležitě odvíjely a kdyby bylo kompetentními lidmi dle samozřejmých měřítek konečně rozpoznáno ono prospěšné, čím je křížovická Galerie z ruky každý srpen prolnuta, konečně by pro to dobré činění získala úřední hmotnou podporu. Dosud na ni čeká marně. A teď je překvapivě prvotním smyslem práce státu šetrnost. Soudím, že z té příčiny nedočká se Galerie z ruky podpory ani v příštích časech. Zatím ji to nepřemůže, ale jistě přidá starostí. 

www.galeriezruky.cz

Text a fotografie: Jan Dočekal