KOMENTOVANÁ   PROHLÍDKA           10. dubna 2024 v 17,00 hodin

Lenka Kučerová (*13. 8. 1973, Znojmo) hledá inspiraci pro svoji tvorbu v prostoru, který obývá, ve městě, kde žije a v přírodě, kam se uchyluje při relaxaci. Proto mezi náměty, které dominují jejím obrazovým kompozicím, najdeme jak geometrické etudy, inspirované městskými konstrukty a urbanismem, tak i motivy volnější, čerpající z přírody. Město je na jejich obrazech často vyobrazeno jako místo zmaru, zkázy, destrukce. Ráda studuje a následně abstrahuje a převádí do plochy formy rozpadajících se továren, zborcených staveb, zchátralých konstrukcí. Tomu odpovídá i zemitá barevnost, evokující tóny rezavého kovu a zašlého zdiva. Deformované stavby jsou jí zdrojem zvláštního druhu krásy, tajemství a také otázek, pátrajících po minulém životě objektů a městských lokací. Dynamiku jejich maleb také formují úvahy o důsledcích antropocénu, tedy vlivu člověk na životní prostředí, který je mnohdy větší a horší než jakýkoli jiný přírodní proces. Uměleckou reflexí městské i přírodní krajiny, historické i současné, zde formuluje své úvahy o světě, o jehož budoucnost se obává.
(Štěpánka Bieleszová)

Irena Balaban Cakirpaloglu (*15. 9. 1979 Skopje, Makedonie) se dlouhodobě věnuje zachycení krajiny, ať už té volné, nebo poslední dobou i té městské. Její krajina není realistická nebo idealizovaná. Je osobitá, vznikající v kombinaci plenérové a ateliérové malby. Dílem pozorováním v exteriéru, dílem rozpomínáním v ateliéru. Osobitou metodou používání barev a způsobem, jakým strukturuje svůj pohled na město i krajinu, nezapře inspiraci v dílech impresionistů. Nevšední i každodenní krásu objevuje v historických jádrech měst, kompozice akcentuje výraznými barevnými kombinacemi, poučena poznatky mistrů jako byli Van Gogh, Gaugin či Cézanne. V jejich obrazech se často opakují jak dálkové pohledy na města a městskou zástavbu, tak i pohledy směrem do centra měst, koncentrované na chodce. Při bližším pozorování navíc objevuje nenápadné detaily i ztracená zátiší, obsažná tvarově i barevně. Poučena impresivní chvějivou technikou lehkého štětce rychle komponuje barevné férie, ve kterých uchovává vzpomínky a emoce spojené s pozoruhodnými místy a nevšedními zážitky.
(Štěpánka Bieleszová)

V souborech Nalezená zátiší a Tváře domů rozvíjí Petr Zatloukal (*13. 9. 1956 v Kojetíně) jednu ze svých ranných „foto“ vyprávěcích metod, kterou bylo organické spojení dílem surreálního a dílem dokumentaristického vidění světa. Oba soubory zastupují meditativnější linii jeho tvorby, kterou, paralelně s tou jasně dokumentaristickou, rozvíjí od poloviny 80. let do současnosti. Více jak třicet let rozvíjený princip práce s „object trouvé“ mu pomáhá popsat svět, ve kterém se denně pohybuje, svět, který pozoruje a jako umělce jej nepřestává fascinovat. Petrova „zátiší“ obsahují jak předměty, jejichž krása je výsledkem působení přírodních sil, tak i artefakty vytvořené člověkem, ať už jde o kovový šrot či blíže nespecifikované předměty zapomenuté v prostředí brownfieldů, starých dílen či obchodů. Objekty, zátiší a situace, detekované v zákoutích měst po celém světě, a které čekají už jen na svůj konec a definitivní rozpad, původně nebyly zamýšleny jako umění. Díky pozornému oku a kreativnímu gestu fotografa jsou však přehodnoceny, zaznamenány a jako takové vystavovány.
(Štěpánka Bieleszová)

Název výstavy:Město,místo proklaté i svaté

Trojice autorů Lenka Kučerová, Irena BalabanCakirpaloglu a Petr Zatloukalse rozhodla podat, ve formě skupinové výstavy, nejen prostý obraz města, ale vyjádřit i obecně vztah lidí k němu a životnímu prostoru, který jim poskytuje. Nejde zde o tradiční malbu nebo prostý dokumentární záznam situace, ale spíše o emocionální popis a pokus o zprostředkování mentálního vnímání místa, kde všichni autoři žijí nebo se vyskytují. Město a městská krajina jsou jim, i přes odlišné kulturní a sociální zkušenosti, nejčastějšími náměty. Spojuje je intenzita smyslového vnímání a prožívání prostředí, ve kterém působí. Jejich práce jsou rozdílné, ať už rozměrem, výrazem, obsahem. Vznikají v rozdílných geografických, sociálníchi urbanistických realitách. Jedno však jejich výstupy sjednocuje. Citlivost k městu jako k organismu. Vnímají organické i racionální vzorce města a městské zástavby, ať je nalézají v historických centrech nebo v rozpadajících brownfieldech. Lenka Kučerová narušuje tradiční městské motivy situacemi ze periferií, stavenišť či městských křižovatek. Dynamickou malbou vyjadřuje své znepokojení nad rychlostí urbanizace a destrukce současného světa. Irena BalabanCakirpalogluvelmi delikátní malbou a intenzivními barevnými kompozicemi přetváří tradiční vedutistický přístup k městu, tak jak jej známe už od dob Hollarových barokních leptů. Petr Zatloukal pak zcela přímým pohledem na pomíjivá (a překvapivě estetická) zátiší atakuje konzervativní pohled diváka, uvyklého odvracet zrak od drolících se fasád a rozpadajících se objektů. Všichni autoři usilují o originální pohled a svým dílem rozšiřují hranice tématu a činí z něj vizuálně nevšední zážitek.

Odkaz na reportáž k výstavě:

https://youtu.be/FH0HP7EpTHs